Konečně jsme se s Michalou domluvily, že jdeme fotit. Sice mám na sobě můj momentálně nejoblíbenější velbloudí top z Takka (jo, taky se divím, že je z Takka) a čerstvě ostříhaný a vyžehlený vlasy, který vždycky miluju, ale stejně tomu něco chybí. Jo, doplňky, akorát ty teď zapomínám pořád. I přes to mám tady z toho focení radost, protože jsou ty fotky čím dál tím lepší a je tam i spousta momentek, na kterých nevypadám jako kobliha!
Zároveň je mi vlastně i trošku smutno, protože můj nejlepší osobní fotograf jde na vysokou do Anglie a nebude za mnou asi jezdit jednou měsíčně kvůli focení - i když, nezlobila bych se.