Jak dlouho to zas je, co jsem nepřidala článek?
Dlouho, že..
Za těch nevím kolik měsíců, dejme tomu, že třeba 9, se toho změnilo strašně moc. A bylo to tak hektický období, takový docela houpačkový řekla bych, pořád jen nahoru, dolu a tak různě.
Období plný slz, smíchu, depresí a podobných pocitů. Možná si říkáte, proč to sem píšu. Podle mě nikdy žádná podobná zpověď na blogu nebyla - a to je to.
Tahle hodně dlouhá pauza, už několikátá ale snad poslední, mě donutila přemýšlet. Nejen o blogování, ale celkově o všem. Ale začnu tím blogem, ať se v tom tak neplácám.
Poslední roky jsem se pořád snažila najít - měnila jsem názvy, měnila jsem témata, měnila jsem všechno, co šlo. Nejvíc směšný je asi to, že takový "vrchol" mé "blogové kariéry", byl někdy v době, kdy mi bylo patnáct a byla jsem extrémně trapná. A pak, když už jsem měla svoje názory, jiný představy, a celkově jsem si přišla asi víc dospělá, můj blog přestal být navštěvovanej. A tak jsem se plácala někde mezi patnáctiletou trapkou a novou Barborou, která si myslí, že už ví, kdo je. A proto to stálo za prd. Když jsem pak četla ty články, nepoznávala jsem se. A tak jsem si řekla - kašli na sledovanost a to, co si o tobě budou všichni myslet, piš tak, jak chceš, tak jak umíš a tak, abys to byla ty.

Takže pokud jste se dostali až sem, zvykněte si na jednu věc - hrozně ráda skáču (slovně). Proto se se mnou kluk hrozně nerad baví - vyprávím mu, co se mi stalo včera, a za minutu jsem u světových problémů. Prostě chrlím myšlenky, ať už dávají smysl nebo ne.

Každopádně - co se mi za posledních 9 měsíců stalo.. Pojďme si udělat takový throw back..

• uspořádali jsme hvězdnej maturitní ples

..během kterýho jsem se málem několikrát zhroutila, protože spoustu věcí jsem měla na starosti. Díky tomuhle jsem taky zjistila, jak miluju zařizování, plácání se v detailech a tak podobně, i když moje psychika během toho všeho neskutečně trpí. Jenže pár dní po plese, kdy můj mozek měl najednou volno, jsem potřebovala začít něco dělat, plánovat, organizovat, soustředit se na víc věcí, než jen na školu.

• našla jsem si úžasnou brigádu

V malým obchůdku se zdravou výživou, a to jsem zdravý jídlo do té doby naprosto odmítala. A za tu dobu, co jsem tady, jsem se zamilovala do úplně jinýho životního stylu, začala jsem jíst jiný věci a zjistila jsem, že věci bez cukru nejsou hnusný, že raw tyčinky jsou důvod proč žít, že bezlepkový věci chutnají skvěle, že maté je docela fajn čaj, po kterým se mi nechce spát, jdu asi 3x během hodiny na záchod a učení mi naskáče do hlavy úplně samo, a další podobný velmi důležitý věci...

• začala jsem mít vztah na dálku

Jenže aby to nebylo tak všechno tak super a veselý, nastala taky docela velká krize, která trvá doteď. Můj kluk se rozhodl odjet pracovat do Holandska, takže asi po rok a čtvrt dlouhým vztahu, kdy jsme spolu byli skoro každej den, nastalo období, kdy kluk přijede jednou za 3 měsíce, zavolá mi jednou za týden a změní se v pracujícího člověka, se kterým se na 1000 km těžko přes chat dá domluvit, usmiřovat a pochopit. Můžu vám říct, že vztah na dálku je sakra těžkej, ale zároveň se docela hodí, když maturujete, učíte se na přijímačky a prostě se potřebujete soustředit na školu víc než normálně..

• odmaturovala jsem a dostala se na vysokou

Maturita. Mám ji úspěšně za sebou, i když upřímně - maturita z matiky byla moje největší životní chyba, ale dopadlo to dobře.. Krom maturity jsem psala asi xy přijímacích testů, u kterých jsem se střídavě hroutila, smála, tipovala, no a nakonec jsem se dostala tam, kam jsem chtěla a nastupuju na obor, kterej jsem si navolila asi tak za pět dvanáct, řekla bych. Na žurnalistiku jsem chtěla vždycky, takže ta byla jasná, jenže v Brně ji musíte mít s nějakým dalším oborem, takže jsem tam jednou večer hodila veřejnou politiku a lidský zdroje, no a jdu tam. (jo taky nevím, o čem ten obor bude, ale bude to sranda, určitě)

No a už jsme skoro u konce. Teď už jsem měsíc od maturity, a celou tu dobu jsem jen zapíjela, vstávala až na oběd, chodila na brigádu, spala, občas někam jela, zase spala a to je asi vše.
Ne že by mi chyběla škola, ale chybí mi nějakej režim nebo nějaká aktivita. A vrátit se zpátky k blogování znělo celkem fér.

I kdyby to tady neměl nikdo číst, cítím, že to potřebuju. Občas se vypsat, sdělit někomu svoje myšlenky, zážitky, zhodnotit si na památku nějaký místa a knížky, který jsem přečetla.

Nevím, jakým směrem se můj blog bude vyvíjet - na cestování nemám dost peněz, na vaření nemám moc času a vlastně peněz taky moc ne. Fashion a beauty blogerka nikdy nebudu, protože nejsem dostatečně hezká a hubená na OOTD a MOTD. Ale baví mě všechno z toho, co jsem zmínila, a spousta dalších věcí.
Budem to teda považovat za nějakej lifestyle blog, kterej ale píšu proto, protože mě to baví a konečně píšu tak, jak chci ♥

Jestli to někdo dočetl až sem, gratuluju, že jsi to přežil/a a nesmírně si toho vážím.
A teď už ahoj.